O biatlonu

Když se řekne biatlon, vybaví se obvykle (těm osvícenějším) zima a závodníci honící jeden druhého s puškou na zádech, ze které občas vystřelí, v duchu fair play zpravidla jen na střelnici. Tato tradičnější varianta biatlonu je zimním olympijským sportem a přitahuje i větší zájem lidí i sponzorů. Obvykle jen ti nejosvícenější, zpravidla (ale nejen) biatlonisté, znají i letní formu biatlonu, v níž (tu hůře, tu lépe) namazané běžky a kombinézu střídají vždycky stejně nenamazané běžecké boty a trenýrky s tričkem. Pravidla se od zimního biatlonu zase tolik neliší, jen malorážka zůstává na střelnici a tratě jsou o pořádný kus kratší.

Biatlon vyrůstá z doby dávno před naším letopočtem, kdy prazávodníci honili jeden druhého a stříleli z prapušky (rozuměj z luku) nikoli na střelnici, ale po sobě či divé zvěři. Snoubí se v něm vytrvalost a síla s lehkostí a běžeckou virtuozitou, psychická vyrovnanost se závodním  temperamentem. Střílí se vleže (ležka) a ve vstoje (stojka), vždy na vzdálenost 50 m na sklopné terče (tzv. sklopky). Sklopená sklopka představuje radost a úlevu, nesklopená (dle typu závodu) buď kroužení na trestném kole, nebo časovou penalizaci. A pokud by se někomu zdálo, že je ležka hodně jednodušší, tak pozor – terč je při ní více jak dvakrát menší než při stojce!

Více o historii a pravidlech biatlonu se dozvíte např. cs.wikipedia.org/wiki/Biatlon nebo na stránkách Českého svazu biatlonu biatlon.cz